|
S výjimkou vysokých pohoří, zejména oblasti Alp, je podnebí mediteránní se suchým horkým létem a mírnou deštivou zimou (zejména na jihu s pouze výjimečnými sněhovými srážkami). Průměrné teploty se v celé zemi pohybují v lednu mezi 4 – 8 °C, v červenci od 25 do 28 °C.
Severní hranici převážně hornaté země tvoří Alpy s nejvyšším vrcholem Monte Bianco (4 810 m, Mont Blanc) na francouzské hranici.
Na jihu navazuje rozsáhlá Pádská nížina, za ní Apeniny, které na severu obklopují Toskánskou pahorkatinu a kotliny Umbrie. Apeniny o celkové délce asi 1 100 km rozdělují celý poloostrov na dvě části: jednu obrácenou k Jaderskému moři, druhou k moři Tyrhénskému.
Nížiny na západním pobřeží s četnými zálivy Tyrhénského moře nesou zřetelné stopy vulkanické činnosti (Vesuv, Etna, Stromboli). Jaderské pobřeží je spíše ploché. Kromě velkých ostrovů Sardinie a Sicilie v jižním Středomoří patří ke státnímu území řada dalších ostrovů při pobřeží (Ischia, Elba, Capri, …)
V oblasti cestovního ruchu patří Itálie mezi nejoblíbenější země Evropy, a to nejen pro svou slavnou kuchyni a celoročně příjemné podnebí.
Oblasti Východních Alp, např. Alto Adige (tj. jižní Tyrolsko) nebo Dolomity, ale i Západních Alp, např. spíše odlehlé údolí Aosta, stejně jako mnohá území v Apeninách nabízejí četné možnosti pro horolezce i vyznavače zimních sportů.
Milovníci přírody tu najdou nedotčené turistické cesty a krásné přírodní parky. Snad nejznámější střediska jsou Merano a Cortina d’Ampezzo. Mezi četné národní parky – 8 % území státu podléhá ochraně přírody – patří přírodní parky v Abuzzách nebo Národní park Pollino v Kalábrii. Dovolenou spojenou s koupáním lze strávit na plážích západního Středomoří, na ostrovech i na pobřeží Jaderského moře. Střediska turistického ruchu na Jadranu leží v okolí města Rimini nebo na světově známém Ligurském pobřeží. Velmi oblíbené jsou ostrovy Elba, Ischia, Capri a Sardinie.
Itálie byla a je pro zájemce o kulturní dějiny jednou z klasických zemí. Nabízí pozoruhodné dějiny, má bohatá střediska kultury od antiky až po současnost. Patří mezi ně především „věčné město“ Řím s podivuhodnými stavbami z předkřesťanských dob (Forum Romanum, Koloseum), množstvím kostelů a architektonickými mistrovskými díly baroka a renesance. Střediska renesančního umění nacházíme v Toskánsku, pravou klenotnicí pro milovníky umění jsou především Florencie, Siena a Pisa. S romantikou se spojují Benátky – město na lagunách, turisty přitahují také Milán a Neapol. Že ani jih Itálie se nemůže pochlubit jenom nádhernými plážemi a koupáním, dokládají např. archeologické nálezy na Sicílii.
Hlavními horskými skupinami na Sicílii jsou Peloritani, Nebrodi, Madone a masiv činné sopky Etny (3 350 m). Hlavními centry cestovního ruchu jsou Palermo a Syrakusy. Hlavním městem Sicílie ej Palermo, ležící na úpatí hory Pellegrino. Po punských válkách ovládli město Římané a v 9. století Arabové. Po dobytí Normany (v 11. století) plnilo město funkci hlavního města Království Obojí Sicílie. K cenným památkám patří zejména Normanský palác, římská opevnění, punská nekropole a četné chrámy. Syrakusy leží v jihovýchodní části Sicílie při Jónském moři. Město založili Řekové již roku 734 př. n. l. Fyzik a matematik Archimédés, který se v Syrakusách roku 287 př. n. l. narodil, zahynul za římského oléhání města roku 212 př. n. l. K nejstarším zdejším památkám patří zříceniny dórských chrámů Dia a Athény, řeckého divadla, hradeb. Umělecky cenné jsou kostely z období středověku. Další památky z řeckého a římského období jsou rovněž v Agrigentu, Taormině, Catanii či Segestě. Pro cestovní ruch mají význam Liparské a Egadské ostrovy či ostrov Ustica. Atrakcí je samozřejmě Etna, nejvyšší činná sopka v Evropě.
- další informace o Itálii -
|
